Historie města
V době pravěké se v oblasti Frenštátska vyskytoval člověk neandrtálský (100 – 80 000 př. n. l.). Ve starší době kamenné přecházel přes území kromaňonec (asi 20 000 př. n. l.). Ve střední době kamenné se zde nacházeli zejména pastevci (asi 10 000 př. n. l.). V Mladší době bronzové obýval zdejší oblast tzv. lid popelnicových polí (1200 – 700 př. n. l.), jehož přítomnost potvrzují i ojedinělé nálezy nástrojů, které používali.
Později se zde objevují Keltové. Zhruba v 5. století našeho letopočtu přicházejí Slované. Byli to pohané, měli pohanské bohy (nejznámějším z nich je Radegast, jehož socha stojí dodnes na Radhošti). Na Frenštátsku se po nich dochovalo několik staroslovanských hradišť. V 9. století tedy v době Velkomoravské říše zde stálo několik osad.
Zhruba do 13. století byl frenštátský kraj pokryt hlubokými lesy. Dokazují to archeologické výzkumy. Město samotné vzniklo v době hückeswagenské éry na přelomu 13. a 14. století na místě prastarých osad, jež byly nazývány Nový Lichnov, Butnařov a Gremhovy, a stalo se hospodářským centrem Šostýnského panství (hrad Šostýn dal vystavět Jindřich z rodu Hückeswagenů). Později přešlo město pod správu olomouckého biskupství. Písemné doklady o vzniku se bohužel nedochovaly. Jenda z teorií říká, že město vzniklo díky hraběti Frankovi Hückeswagenovi, jemuž r. 1260 věnoval Přemysl Otakar II. Hukvaldy, jiná hypotéza praví, že město založil Jindřich z rodu Hückeswagenů, syn Franka Hückeswagena, na počest svého zesnulého otce. Jiní považují za zakladatele fojta Gerlacha z Osoblahy. Jak to skutečně bylo, se dnes zřejmě už nedozvíme. Nezbývá tedy, než spekulovat.
V době vzniku nebylo město příliš velké. Tvořilo jej pouze 37 domů s pivovarečným právem, které se soustředily kolem obdélníkového náměstí. Dlouho si uchovávalo pasekářský charakter bez opevnění. Převážně čeští obyvatelé káceli stromy a získávali tak novou zemědělskou půdu. Frenštát převzal právní systém, který se uplatňoval i v okolních městech (v Novém Jičíně, Bílovci, Fulneku a Příboře).
Na počátku 15. století, kdy českými zeměmi proběhla vlna husitského odporu vůči světské církvi, byl zřejmě hrad Šostýn dobyt (pravděpodobně kolem roku 1420) a následně zničen. Poté vykoupil Hukvaldské a Šostýnské panství král Zikmund. Počátkem roku 1438 toto území přešlo pod správu husitského válečníka Jana Čapka ze Sán. V této době získali ve Frenštátě husité velký vliv. Dokládají to i zprávy, které hovoří o husitských kázáních v kostele sv. Martina. Od roku 1465 pak spadá Šostýnské i Hukvaldské panství pod Jiřího z Poděbrad. Ve druhé polovině 15. století splynuly obě tyto panství v jedno jediné. Ve Frenštátě tehdy vzniklo fojtství. Městu bylo uděleno právo odúmrtí (právo odkazu majetku bezdětnými občany), rybolovu v blízkých potocích a navíc bylo osvobozeno od všech robot. Správu samotného města měli na starosti fojt, jenž zastupoval vrchnost, volený purkmistr a konšelé. Povinností fojta byl výběr poplatků z rolí, domů a sladování a vaření piva.
Městu bylo povoleno konat týdenní trhy a čtyři výroční trhy. Na těchto trzích se prodával dobytek, koně, různé krámské a kupecké věci. Co se týče obchodů, byl Frenštát v kontaktu i s jinými městy (např. s Krakovem). Frenštátsko dodávalo hlavně plátno a importovalo kupříkladu sůl.
Z konce 15. století a z první poloviny století 16. nám chybí informace. Je ale zřejmé, že v tomto období Frenštátsko utrpělo díky česko-uherským válkám. V roce 1479 dokonce vyhořelo. Brzy se však vzpamatoval a záhy došlo k novému populačnímu rozvoji, který podpořilo jednak dobývání železné rudy a zprovoznění hamrů a hutí v jeho okolí a jednak založení skláren v blízkých Kunčicích p. O. (1581). Kromě práva pivovarečného získal Frenštát i právo vinného šenku. V průběhy 15. až 19. století se vyskytovaly různá pojmenování města – Franštat, Framštat nebo také Frankštát. Až po roce 1888 se pro město začal užívat název Frenštát pod Radhoštěm.
I v 16. století si město ponechalo spíše zemědělský charakter. Z řemesel se nejvíce rozvinulo tkalcovství. Už v roce 1606 vznikl proslulý tkalcovský cech. Pálila se zde kořalka (v 19. století vznikla proslulá Frenštátská hořká).
V době 16. století zahrnoval Frenštát asi 96 domů, v nichž žilo na 750 obyvatel. Z toho asi 30% zámožnějších, kteří rozhodovali o správě města. Od roku 1588 máme dosvědčenu městskou pečeť. V letech 1585, 1607 a 1624 zasáhly město epidemie moru a navíc se projevila migrace obyvatelstva. Ve druhé polovině 16. století proběhla na Frenštátsku rekatolizace, takže od roku 1584 nesměli do města vkročit žádní nekatolíci. Vliv katolíků se projevil například výstavbou v pořadí již druhého kostela (zasvěcen sv. Janu). V roce 1591 vznikl ve městě cech ševců a někdy v této době byl vytvořen i cech pekařů.
V 17. století ovlivnila město zejména třicetiletá válka (1618 – 1648). Frenštátští občané zůstali po celou dobu věrni císaři. Nejen proto město utrpělo obrovské škody a to zejména při vpádu Dánů (1626) a později švédského vojska (1646). Navíc v roce 1661 stihl město požár, při němž vyhořelo celé náměstí, včetně pivovaru, kostel, fara, místní škola, čtyři sladovny a 19 chalup v ulicích. Ani tato nemilá událost však rozvoj města nezastavila. Už tehdy působilo ve Frenštátě několik cechů a neustále přibývaly nové a nové. Roku 1657 obdrželi cechovní privilegium zámečníci, kováři a kotláři a roku 1659 řezníci, krejčí a kožešníci. Vznik cechu hrnčířů se datuje k roku 1675 a bednářů k roku 1681.
Přestože v roce 1680 město již po třetí vyhořelo, začalo pro něj období nového rozkvětu.
 |
 |
Koncem 17. století začala úroveň města stoupat. Z řemesel se rozvijí a nabývá na důležitosti především tkalcovství. Frenštátčané bohatli. Navíc se v okolí města začali usazovat pasekáři, jejichž činnost byla v počátcích zaměřena na mýcení panského lesa. Podporovala je i vrchnost, protože v těchto osídleních získala stálou a levnou pracovní sílu. Frenštát považoval nové pasekáře za své obyvatele, a proto po nich požadoval, aby se podíleli na frenštátských robotách, ale pasekáři se vzpírali. Spory trvaly od roku 1657 a byly ukončeny až v roce 1748, kdy bylo sídlisko „Paseky“ s více než 100 usedlostmi separováno. Byla vytvořena samosprávná obec, která měla vlastního fojta. Samostatnost obce, nazývané zpočátku Paseky, potvrdil v roce 1754 zvláštní listinou kardinál Ferdinand J. Troyer. Proto byla tato oblast pojmenována Troyerovice (dnešní Trojanovice). Na pečeti z roku 1766 nese obec název Trojanovská, ale později se ujalo jméno Trojanovice.
V roce 1781 získal Frenštát titul města (dosud byl pouze městečkem a od roku 1657 obnovoval každoročně obecní úřad hukvaldský hejtman). Řídila ho tedy městská rada spolu s dvanácti až patnácti konšely. V roce 1796 byl navíc zřízen regulovaný magistrát pro věci správní a soudní, který byl veden právnicky vzdělaným syndikem a purkmistrem a 2 – 3 radními. Takže pravomoci vrchnosti byly výrazně omezeny.
V tomto období však zachvátila město další vlna moru. Zemřelo asi 186 lidí (převážně dětí). Frenštát tehdy zahrnoval asi 222 domů a 64 výměnkářských chalup. Obyvatelé stále kladli větší důraz na výnos z polí (oves, pohanka, žito…) nežli z řemesel. Rozvoj však pokračoval a ke konci 18. věku žilo ve Frenštátě už 2707 obyvatel (595 rodin), což bylo víc než v tehdejším Příboře či Ostravě! Ve městě a jeho okolí začaly vznikat první manufaktury. Došlo však k jakémusi útlumu tkalcovské činnosti, jenž pokračoval i ve století následujícím.
 |
 |
O podobě města v 19. století vypovídají dobové fotografie uvedený výše. Náměstí, kolem něhož se soustředily jednopatrové domy s podloubím, dominovala radnice s balkonem, tři kamenné sochy a vodní nádrž s vodotryskem. Obyvatelé se soustředili na pěstování brambor, ovsa, žita, poskrovnu taky pšenice, pohanky a zelí. Jejich jídelníček byl tedy tvořen jídly z brambor a zelí či mléčných a moučných výrobků. Maso se moc nekonzumovalo.
V polovině 19. století v průběhu Prusko-Rakouské války zasáhl město hladomor a vzápětí epidemie tyfu, která si vyžádala na 600 obětí, a o pár let později ještě cholera. Přesto všechno čítalo město v polovině 19 století na 5741 obyvatel. V téže době se vytváří městská samospráva a od roku 1850 je volen městský úřad se starostou. V průběhu 19. století byly za městem budovány první továrny. Začíná se rozvíjet místní průmysl. Například rukodělné tkalcovství přechází na mechanickou tovární výrobu. Z dalších průmyslových odvětví jmenujme například barvířství, punčochářství, výrobu ohýbaného nábytku. Tehdy byl také založen vodovod, který nahradil cisternu s vodou, jenž doposud stála na náměstí. Ve Frenštátě začaly vznikat důležité instituce. Například lékařská služba (1816), pošta (1836), lékárna (1844), telegraf (1863), nádraží (1889), spořitelna (1902), telefon (1907), kasárny (1938) atd.
Co se týče událostí ve 20. století, ukončila slibný vývoj Frenštátska, pokračující ve dvou desetiletích první republiky, druhá světová válka. Největší dopad na město měla asi Mnichovská dohoda z r. 1938. Frenštát se tehdy stal pohraničním městem a tedy jakýmsi útočištěm uprchlíků, úřadů a škol z Těšínska, Opavska a Novojičínska, které byly obsazeny Němci. 15. března 1939 začali Němci okupovat České země, z kterých se tak stal protektorát. Do města tehdy přišlo na 500 německých vojáků. Byly zrušeny veškeré politické strany a jedinou, která zde zůstala bylo Národní souručenství. Ve městě byly zavedeny dvojjazyčné nápisy a zcela ochromena průmyslová výroba. Mnoho mladých lidí bylo odvedeno na nucené práce do Německa, nacisté zatýkali a pokoušeli se rozbít ilegální komunistickou skupinu, působící ve zdejším okolí. Hlavní organizátor frenštátského komunistického odboje Rajmund Raška byl zatčen a roku 1942 umučen. Kromě komunistů ve Frenštátě pracovala ještě skupina Obrana národa, avšak i ta byla v letech 1940/41 gestapem zničena a mnozí členové zaplatili vlastním životem.
 |
 |
V roce 1944 probíhaly v Beskydech boje mezi okupanty a partyzány. V únoru a březnu 1945 byl Frenštát bombardován letectvem Velké Británie a Sovětského svazu, přičemž bylo poškozeno kino, několik obytných domů a některé školy. Poté začali Němci ustupovat a ničit vše, co jim přišlo do cesty. Poškodili komunikace, nádraží a částečně taky kasárny. Během okupace přišlo o svůj život na 40 občanů města Frenštátu a to na popravištích, v koncentračních táborech, žalářích, v pracovních táborech nebo při partyzánské činnosti. Víc jak 100 obyvatel Němci věznili.
Osvobozování města začalo 6. května 1945 v časných ranních hodinách a postarala se o to sovětská vojska 18. armády IV. Ukrajinského frontu. Jako první vstoupil do Frenštátu oddíl rozvědčíků pod vedením poručíka Sergeje Stěpanoviče Rožkova. V tu dobu byli Němci na ústupu a stahovali se směrem Bordovicím. Rožkov a jeho muži se pustili za nimi. Brzy je dopadli, ale při jejich odzbrojování byl S. S. Rožkov zákeřně postřelen a po několika hodinách svému zranění podlehl. Osvobození města bylo ještě týž den oslaveno.
Po válce dochází k rozvoji města. Probíhá velká bytová výstavba, jsou budovány jesle, mateřské školy, nové prodejny a samoobsluhy, restaurace, sportovní a kulturní zařízení, nové komunikace, vodovodní a kanalizační řád, je provedena plynofikace města.
Významné spolky:
Ve městě v minulosti působilo mnoho spolků. Ještě před 2. světovou válkou jich bylo 41 (celkem měly asi 6000 členů). K těm významnějším patřily:
– Občanská beseda (1861)
– Spolek tkalcovských tovaryšů
– Střelecký spolek (1835)
– Občanská záložna
– Společenská knihovna (1875)
– Sbor dobrovolných hasičů
– Sokol (1890)
– Národopisný odbor (1893)
– Křesťansko-sociální spolek (1897)
– Odbor Národní Jednoty (1902)
– Okrašlovací spolek (1903)
– Matice Radhošťská (1905)
– Tělovýchovná jednota Orel (1909)
– DTJ (1910)
– Jednota divadelních ochotníků (1836)
– umělecko-literární sdružení Koliba.
Tou nejvýznamnější je však bezesporu Pohorská jednota Radhošť (1884; první turistický spolek v českých zemích). Právě díky ní je Frenštát považován za kolébku české turistiky. Pohorská jednota se zasloužila o budování několika horských chat a útulen a mimo jiného také dřevěných staveb Maměnky a Libušína architekta Dušana Jurkoviče na Pustevnách. Iniciátory jejího vzniku se stali frenštátští rodáci PhMr. Štěpán Ježíšek a JUDr. Edvard Parma. Jejich hlavním cílem bylo „návštěvu hor a zajímavých krajin moravsko-valašských usnadňovati, lásku k nim pěstovati a k vědeckému prozkoumávání Valašska přispívati“. V roce 1990 obnovila Pohorská jednota Radhošť svou činnost. Ze všech objektů se jí podařilo získat zpět do svého vlastnictví pouze chatu na Velkém Javorníku, nejvyšším vrcholu Veřovických vrchů.
